Aleluja! Dnes jsem koupila první dárek pod stromeček. Tedy první dárek pro děti. Letos jsem nějak úplně za programem, většinou - co většinou - prakticky vždy mám v tuto dobu už nakoupeno pro všechny všechno a řeším už jen výzdobu, cukroví a ty všechny věci okolo. Miluji Vánoce. Opravdu. Ne kvůli dětem, protože s nimi je to lepší. Ale kvůli sobě. I když jsem v 18 odešla z domu a žila dalších několik let sama, dokázala jsem si je udělat pěkné sama pro sebe. Nazdobila byt, upekla cukroví, procházela se po městě a užívala si dechu, který se proměňoval v páru a milovala všechna ta světýlka ve městě a ve výlohách. Vánoce mne prostě baví :-) Nefalšovaně!!!
Letos je to - přiznám se však - neskutečný chaos. Právě skončilo moje asi nejstresovější období, stěhování, řešení finančních záležitostí, zdravotní stav mého tatínka, první auto a první jízda jen já a moje dcerka, to, že jsem na to vše sama. Ani nevím, jaké to je být s partnerem už a mít takové ty starosti společně a neřešit to jen po telefonu, protože - ruku na srdce - poslední rok a půl si musím se vším poradit sama a i když jsem holka samostatná a nemám v povaze si stěžovat, dost často mě to prostě sere :D
Ale víte co? Přítel s tím ve Francii sekl. Možná se tam někdy vrátí, nárazově, ale z dlouhodobého hlediska dnes to trápení ukončil a stěhuje se domů. Domů do ČR. Na jednu stranu mám přííííšernou radost, na stranu druhou se bojím, protože po roce a půl si člověk udělá život svůj a teď se bude muset znovu učit... s tím přichází pro nás oba také nové místo a nový začátek. Stěhujeme se a moc se těším. Na výhled na hory, na to ticho, kde mi v pět ráno nebudou jezdit technické služby pod okny, na to, že se ve tři ráno z hospod nebudou valit dobrodinci, co se budou pod našimi okny předhánět v tom, kdo umí rozbít o chodník víc flašek. Strašný. Už jen pár dní a tradááá pryč :-) Zase kolem nás bude zeleň, louky, dům, o který se lidi starají, a děti, které si budou mít kde stavět sněhuláka a kde v létě hrát na pískovišti a hrát si na hoňku.
A ke vší té pohodě mi dopomůže moje malé milé ošklivé autíčko :-D Nesnáším zelenou a proto mám samozřejmě auto zelené. Dvacet let staré. Ale víte co? Jezdí skvěle! Říkám mu Bezzubka (ano, po tom dráčkovi z pohádky) a zamilovala jsem se do něj, protože se ke starším a slabším věcem má chovat s úctou. A líbí se asi i mládeži, jelikož mi včera do sněhu na kapotě někdo namaloval pindíka s očima :-D
A teď jdu na tvarohovou bábovku!
Krásný den všem,
