Občas je fajn. dát si pozor na to, co si přejeme. Už dávno jsem se naučila, že člověk musí být opatrný na to, o čem přemýšlí a co nahlas vyřkne. Universum všechno slyší. Například já jsem si teď na chvíli přála už navždy žít tento moment. Tento moment, kdy mám klid, v mém pokoji je ticho, děti si ve vedlejším spolu pěkně hrají, pes mi leží u nohou a poslední společnost mi dělá jen tlumené světlo lampy z obýváku a esoterická hudba, co mi dopřává na chvíli dojem, že takto to je nej a jinak už to nechci. Že bych teď chtěla zastavit čas. Vymanit se. Zavřít se. Být pryč. Nežít v téhle době. Utéct této civilizaci. Přesto je to jen chvilkový pocit. Nechci to navždy. Ale chci co nejvíc takových momentů v mém životě. A ty si můžu přece kdykoli vytvořit. Stejně jako jsem to udělala teď. Už jen dovolit si to takto vnímat a prožívat je ohromně ulevující. Ve snění je spousta úlevy. Všimli jste si?
Pravda je taková, že chci, abych zažívala co nejvíc momentů, jako je tento. Chci cítit vůni mého psíka z pod peřin, chci prožívat to, kdy za mnou přijdou s úsměvem děti, obejmou mě, políbí a posléze začnou dělat takovej bordel, že je veškeré ticho a klid tatam. A pak, kdykoli je nemám u sebe, tak se mi po tom nepořádku a rachotu stýská. Kdy vím, že ten chaos a to, že jdou mé děti slyšet, je život, který potřebuju a který chci a jsem na něm závislá. Že za pár let mne ten klid a ticho doma budou dusit a já své děti budu prosit, aby přijely na oběd jednou za čtrnáct dní se svými vlastními dětmi, aby tady ten odporný klid narušili. Těším se na to. Ale zároveň jsem v tom kousku období života, kdy bych dala cokoli za dvacet minut totálního klidu a ticha... Alespoň co druhý den :) Alespoň týdně :) :)

Ledová variace versus květiny od milého :)
Bílkovinový chléb, lučina a salát z quinoy, kari a soj. bobů.
Výtvory mého synka.
Moje panenka. Teda Eliščina. Na mém stole v kuchyni :)
Starý dobrý šopák.
Taky tak milujete prejt s brambory? :)
Tapiokový dezert s mangem