Tento uplynulý týden byl skvělý. Pravda, měla jsem spoustu času, protože jsem měla volno. Odpočívala jsem, cvičila jsem, jedla jsem, věnovala jsem se hlavně sama sobě, objednala první dárek k Vánocům, koupila si pár věcí pro radost, pro úsměv, pro dobrý pocit... Jak říká můj přítel:. "Chodíš do práce, staráš se o nás, dělej si radost..." Tak jsem tak činila :) Pekla jsem, vařila, prohlížela Pinterest, chodila ven, spala přes den, dělala jsem všechny ty věci, které miluju a které živí moji duši :)
Chtěla jsem se přihlásit do soutěže k Zuzce Light, která běží od zítra, ale víte co? Prvotní nadšení se den za dnem měnilo v poklidné rozhodnutí, že to nemusím dělat. Mám sice ráda režim, mám ráda dočasnej drill a sebekázeň. Ale po zhodnocení všech plusů a mínusů jsem si uvědomila, že toužím vlastně po úplně jiných "proměnách" v mém životě. Jde o ty, které člověk nevyfotí. Změny, které jsou nezměřitelné krejčovským metrem. Dokonce ani ručička váhy neukáže hodnotu těch proměn.
Z toho jsem beztak už dávno vyrostla a smysl v honění se za lepším tělem už nevidím. Já chci totiž už jen podnikat výzvy v mém nitru. Nalézat v sobě to nejlepší a učit se. Ať už jde o moudrost, pochopení, lásku, o darování času sama sobě, protože v sobě by měl člověk vidět hodnotu nejvyšší. A tohle samé učit své děti :)
Krásný večer. K.
