Ani se to nezdá, ale poslední příspěvek tohoto typu jsem zveřejnila naposledy před čtyřmi měsíci. Hodně se změnilo, hodně času věnuji jiným věcem než focení dění kolem sebe. Na jednu stranu je to fajn, protože mi konečně začal pracovat jinak, nemohla jsem se dlouho najít, tedy dlouho jsem hledala impuls, jak se do něčeho ponořit tak, že znovu začnu vnitřně "žít". Na druhou stranu jsem jako bych měla klapky na očích a nezajímá mě nic jiného než cvičení :-) To krásné kolem mi uniká, ale ne že bych to zazdila úplně, jen prostě je to jiný.... a koneckonců jsem za to ráda. Už jen nesedím a necivím do blba, nepřemýšlím nad kravinami, ta bolest po odchodu tatínka už ve mne byla dlouho a stále bude, ale nelíbilo se mi, co to se mnou dělalo.
Zrovna dnes jdeme k mamince na "oslavu" narozenin. Oslava je v uvozovkách proto, protože maminka z toho ještě venku není a asi ani dlouho nebude. Odmítá cokoli slavit, není co. Nebude tam táta. Ale přesto jsem ji upekla buchtu ve formě dortu - hraběnčiny řezy, které miluje :-) A koupila pár sladkostí, protože ty ona ráda.
Mám rozečtenou knížku od paní Geislerové. Hrozně příjemně se čte, zjistila jsem, kolik společného máme. Jak se naše názory ohromně ztotožňují. A jak moc nám oběma chybí náš otec.
A taky se mi hrozně líbí ty veškeré malůvky v knize a taky se mi líbí ta gumička, která evokuje myšlenku deníku. Což vlastně kniha je :-)
Takhle krásně včera u nás zacházelo sluníčko.
A takhle krásně se opíralo do mraků na protější straně :)
Trvalo celou věčnost, než mi ty bylinky vyrostly. Měnila jsem několikrát půdu a několikrát vyhazovala. Ale dočkala jsem se. Přežila jen pažitka, která není na fotce, protože to je spíš na ostudu, i když teda roste :D Ale mám radost z petrželky a majoránky :)
Tyhle kytičky jsem dostala, když jsem končila ve škole. Děti toho spoustu daly svým třídním učitelkám a učitelům a jako každoročně to učitelé rozdávají netřídním učitelům, jelikož to nemají jak všechno pobrat domů :D
I přes vyznávání low-carb stravování tímhle prostě nepohrdnu :) Láska pro žaludek :D
Tohle je jedna pozitivní věc, konečně jsem vytáhla svoje tolik oblíbené laky a sjela si nehtíky na nožkách, dvoubarevně a ještě se třpytkami :P
A taky jsem po dlouuuuuuhé době smontovala jednoho večera svůj dip station. Už mi to chybělo. A moc mne to zase baví. Moc jsem se zlepšila, tělo nezapomnělo :)
Rebarborovou buchtu jsem pekla mamince, sušenky Jamieho Olivera zase pro synka, který je příšerně miluje.
No a takhle se u nás pálí kalorie :D Druhá várka sušenek to odnesla.
Tyhle cute ponožky mám od maminky.
Zde jsem se svou pohublou princeznou, která měla týden střevní chřipku a nejedla. Vlastně až pátý den něco jsem násilím do ní dostala pár lžiček banánu. Doslova pár. Už hrozila nemocnice, ale nakonec jsme se z toho dostaly a sedmý den přišel velký hlad. Eliška byla po tom týdnu jak peříčko lehounká a strašně hubeňoučká.
To prostě nechápu takový mrak :-)
Mějte se moc krásně, užívejte dovolených, léta, sluníčka, pokud to tedy půjde,
já jsem na měsíc bez synka, který je s tatínkem, cestují po Itálii a pak
se vrací do ČR, kde si taky budou užívat. Strašně mi chybí a to je teprve
pár dní pryč. Snad to rychle uteče ♥
Krásné prázdniny :-)
