Nevím, jak to vnímáte vy, ale po asi dvou měsících hlídání kalorií a makroživin mne přestalo bavit takto žít. Neustále myslet na to, jak ta jídla poskládat. Nemohu popřít, že s mobilní aplikací se to může stát zálibou a člověka to na chvíli i baví. Ale... přesně jak píšu. Je to na chvíli.
Po této době jsem zjistila, že mi to nevyhovuje. Den co den hlídat gramáže. Přece, každý den je pro mne jiný. Jinak zátěžově nalajnovaný, ať už fyzicky nebo psychicky. Jeden den člověku stáčí k jídlu málo, druhý den mu pořád kručí v žaludku. A tak jsem se rozhodla, že si tyhle signály těla nebudu upírat a budu se řídit tím, co mi říká.
Takže můj jídelníček vypadá asi takto ツ
- někdy jím třikrát za den, někdy pětkrát
- někdy mám sladkou snídani, někdy slanou, jindy žádnou
- někdy večeřím naposledy v šest, jindy třeba i v deset
- řídím se svými chutěmi a neřídím se žádným jídelníčkem
- nejím jak kretén, ale jako vybírám co nejvíce zdravě
- a když už jím nezdravě, nedělám z toho každodenní zvyk
- respektuji pocit hladu, nejím, když hlad nemám, na co?
- všeho s mírou, jím do komfortní sytosti, ne do přecpání
Je ohromně osvobozující chovat se k sobě jako člověk. A ne jako stroj, který jede podle nějakého jídelního řádu. A zda mi to v něčem neškodí? ツ Právě naopak ツ Poslouchat instinkty a naslouchat potřebám svého těla je to nejsnadnější, co může člověk udělat. A přesto tak funkční. 💕
recept inspirován blogem Cooking with Šůša
špagety Perfect Dish mám z Biosfera.cz
recept na směs najdete u mne na blogu
