Přerušovaný půst (Intermittent Fasting), metoda IF

(Aktualizováno 30. července 2017) Vsadím se, že se po přečtení názvu příspěvku budete tvářit stejně pochybovačně jako já. Přerušovaný půst? Opravdu? Co to má co dělat se zdravým přístupem k tělu? Než ale IF odsoudíte, zkuste čistě nezaujatě pročíst informace ohledně této metody stravování a možná, že se na jeho konci nebudete tvářit tak nedůvěřivě, jako na jeho počátku.

Ze všeho nejdřív bych vám chtěla představit Dr. Sara Solomon, která je podporou metody IF známá, dokonce patří k předním nutričním poradcům nejznámější fitness stránky na světě bodybuilding.com. Sara sama v minulosti trpěla nadváhou a vypracovala se ke krásné postavě nejen díky cvičení, ale také díky přerušovanému půstu. Jelikož pomohly jí, doporučuje a dál šíří tuto myšlenku i na svých stránkách a napsala o IF také e-knihu. Díky ní jsem se do studia IF pustila sama, zkoumala net a nalezla další mou oblíbenou osobnost, která si přerušovaný půst vyzkoušela. Jelikož jde o "naštvaného trenéra"Alfonsa, který jak známo si nebere servítky, očekávala jsem vlnu nadávek o tom, jaký nesmysl se to zase vzduchem nese. Nicméně mne Alfonso velmi překvapil. Sám si totiž IF vyzkoušel a už po týdnu na sobě viděl výsledky, kterým ani nechtěl věřit. A jak jsem zkoumala internet dál, nacháezela jsem další a další příběhy, zkušenosti, rozbory a vědecké poznatky ohledně metody IF. Podnikla jsem také výpravu za články, abych zjistila, zda může přerušovaný půst nějak ublížit kojící matce. Opět jsem našla deník den za dnem vedený jistou maminkou, která metodu IF konzultovala dokonce se svou lékařkou a ta jí ho za určitých podmínek schválila.

Je vám jasné, kam tím mířím? ☺ To bych nebyla já, kdybych si IF nevyzkoušela sama. Dost bylo studia po internetu, dost bylo uvažování, zda do toho půjdu či nikoli... a tak jsem se rozhodla, že ano. 

Dříve než vám povím víc, měli bychom si asi vysvětlit co to ten přerušovaný půst (IF) vlastně je. Jak jste si všimli, ani jednou jsem nepoužila slovíčko dieta nebo omezení. IF je skutečně metoda a ne dieta. Pokud si člověk hlídá potřebné množství kalorií, dejme tomu například 2.000 na den, bude je přijímat každý den i v přerušovaném půstu. Rozdíl je akorát v čase. 

Každý z nás svým způsobem menší půst zažívá a to tehdy, když jdeme spát. Býváme 8-10 hodin bez jídla. A pak nastává snídaně - v angličtině breakfast, což není nic jiného než výraz pro break-the-fast, přerušení půstu. A co takhle onen interval ještě více natáhnout? 

Existuje více metod přerušovaného půstu, ale mezi ty nejznámější a nejpoužívanější patří intervaly 14/10 (nebo-li 14 hodin půstu, 10 hodin strava), vůbec nejpoužívanější 16/8 a nejméně častý 20/4. Úkolem IF je tedy vytvořit si jakési stravovací "okno", ve kterém budeme jíst počet kalorií, které bychom normálně kdykoli jindy snědli. Čili pokud si vezmeme nejpoužívanější interval přerušovaného půstu 16/8, budeme 16 hodin bez jídla a během 8 hodin sníme to, co bychom snědli normálně. 

Zde nastává první problém, se kterým jsem se setkala na různých diskuzích a tím je to, že tělo si na tento režim zcela jistě velmi rychle navyká a účastníci udělají jednu z největších chyb, které mohou. Nedodrží požadované kalorie a začnou jíst méně. V takovém případě nejde už o přerušovaný půst, ale o hladovění. Množství potravy je zde kritické. Nelze jíst více, ani méně. IF není dieta, ale časová metoda.

Jak bylo zmíněno, pokud si dotyčný určí délku doby, ve které bude jíst, tuhle dobu musí dodržovat. Tzn. pokud jsem se rozhodla pro každodenní půst s použitím 8 hodinového okna, určím si například tedy jíst mezi 11-19 hodinou a pak je další okno pro stravování až následující den opět mezi 11-19 hodinou. Nelze s ním hýbat o pár hodin dopředu nebo dozadu. Jinak metoda ztrácí svou podstatu.

Cílem IF je přenechat tělu dostatečný časový prostor k tomu, aby využívalo jako zdroj své energie tukové zásoby. Bez toho, aniž byste snížili počet kalorií. To musí být v každém případě zachováno. Hlavní roli zde hraje inzulín. Vy víte, že lehce podobný přístup má i Jillian Michaels. Radí jíst co 4 hodiny 4x denně (u mne fungovalo na výbornou) a ne každé 2-3 hodiny po malých soustech, jako tomu čteme v mnoha knihách a příručkách, které jednu veledůležitou roli inzulinu nezohledňují. Pokud jíme stále a často, neustále nám v krvi koluje určitá hladina cukru. Na cukr v krvi reaguje inzulín, který se vlastně díky neustálému krmení opakovaně vyplavuje a tělo tak nedostane vůbec prostor pro využívání vlastních tukových zásob jako zdroj energie. 

Stejně jako u intuitivního stravování, ani u přerušovaného půstu nejsem žádným otrokem a zajatcem. Na začátku jsem si pohrávala s nastavením 14/10, nyní jsem schopna zvládnou tento mini půst i v okně 16/8. Nemám přesně stanovené dny, kdy přerušovaný půst dodržuji, ale rozhoduji se tak ráno po probuzení. Prakticky zhruba 3x týdně jsem schopna obejít se bez snídaně a začínám až obědem. Výjimečně se stane, že svůj půst přeruším dřív, protože vnitřně cítím, že ten den by mi to nevyhovovalo. Mám třeba hlad nebo i jen velkou chuť se prostě najíst něčeho, co mám po ruce :-) Vrásky si z toho nedělám a podstupuji tuto metodu ruku v ruce s intuitivním přístupem. Pokud chci, jdu do toho, pokud ne, taky v pořádku.

Celkově musím říci, že i když jsem z počátku měla při IF zařazování i výsledky na těle, spíše jsem tohle brala vždy jako součást nějaké morálky a disciplíny. Budete se možná divit, ale občas to překonání mírného hladu po ránu mi dělá dobře, necítím se nijak unavená nebo zesláblá. Spíše naopak. A není to jen planý pocit. To bych jej cítila už několik let :-) Pokud by se tak stalo, tak se prostě najím, nelámu nic přes koleno a tělo mi to vrací opravdu tím nejlepším možným způsobem. Cítím se a vypadám lépe, než kdy dřív :-)