Jdu si pro svou proměnu
Je to tady. Den D. Cítíte to v kostech a v každé buňce svého těla. Sice stojíte na začátku a dost možná jste plni obav a netušíte a nevíte, co je to ono správné, ale zároveň jste vzrušení a nadopovaní odhodláním, že neexistuje nic, co by vás dokázalo zastavit při cestě za svou lepší verzí vašeho těla. Touha přeměnit své vlastní tělo je neskutečně silná. Pamatuji si na svoje začátky. Chtěla jsem vědět, jak budu vypadat bez tuku, tvarovaná, jak rychle mi budou z obvodů mizet centimetry a jak rychle pofrčí váha dolů. Vím, že i mnohým z vás tohle koluje hlavou a možná potřebujete nějaký odrazový můstek. Věřte, že nepotřebujete žádné přesně striktní návody, jedinou radu, kterou vám já za sebe mohu dát a kterou jsem se postupně naučila řídit, je instinkt. Není nic důležitějšího, než se řídit vlastním srdcem a poslouchat své vlastní tělo. Každý z nás je originál. Na každého z nás neplatí stejné metody, každý z nás se nemůže řídit jednou tabulkou, jediným plánem či vzorcem. Jistě jste si všimli, že je na internetu i v knihách spousta tak rozdílných informací. Určitě je to proto, že jsme všichni stejní? Ne. Je to proto, že jsme každý jiný a záleží jen na nás, v čem se najdeme a jak si svůj zdravý životní styl vytvoříme, jak bude vypadat a jaké tabulky a návody si vytvoříme my sami pro naše tělo.
Poslouchat vlastní tělo
Určitě jste se již setkali s frází: "poslouchej své tělo". Vsadím se, že někteří z vás neporozumí a budou se ptát, jak vlastně poznáte, že se vám něco tělo snaží říct. Já to z počátku také naprosto sobecky přehlížela. Neuměla jsem komunikovat s tělem a vlastně by se dalo říct, že jsem si ani neuvědomovala tu spojitost, že mi tělo dává signály, že je něco dobře, něco špatně. Cvičila jsem, i když mě něco bolelo, i když jsem byla nemocná. Jedla jsem věci, které mi nechutnaly a nedělaly dobře. Teď už možná tušíte, kam mířím. Nemusí vám všechno chutnat a všechno zdravotně vyhovovat. Zároveň není dobře, pokud cvičíte, když intuitivně víte, že se necítíte nejlíp, něco vás bolí nebo dokonce máte zranění. Všechny tyhle "výkřiky" jsou vlastně signály těla, že něco není v pořádku. Pokud vás nadýmá krutě zelenina, omezte ji. Pokud se vám dělá špatně z pohanky a brokolice, není vůbec nutné takové věci jíst. Dnešní doba je skvělá v tom, že máme opravdu na výběr z mnoha.
Kdy necvičit
Už jsem to nakousla v předešlé části. Jste nemocní? Rýma a kašel a teplota vás brzdí? Pak zpomalte. Dopřejte tělu prostor a nechte mu k dispozici čerpat energii, kterou má a klid na rekonvalescenci. Umožněte mu to. Tohle je jediná cesta, jak se dostat co nejrychleji do stavu, kdy se vám udělá lépe a vy se opět můžete ponořit do cvičení. Je lepší vynechat pár dní, než několik týdnů, až se to na vás sesype v daleko větší míře. Dál přece tělu můžete prokazovat tu laskavost, že se budete zdravě stravovat a tím si svou postavičku a zdraví hýčkat. Přeci jen je strava tím nejdůležitějším v cestě za štíhlejším tělem.
Změna životního stylu nemá konečnou
Je také důležité si uvědomit, že změna životního stylu není krátkodobá záležitost, ale životní styl, který se s vámi potáhne celý váš život. Nevybírejte si mezi desítkami "diet", které lze podstupovat jen krátkodobě. Ne nadarmo mnozí vidí ve slově dieta slovíčko die (umřít). A vskutku to tak je. Dietami pohřbíváte svůj metabolismus, své zdraví a naneštěstí i úspěch. A o ten jde v těch prvních fázích především, je to tak? Neexistuje žádná zkratka. A také neexistuje žádná konečná stanice, kdy si řeknete: "Teď už jsem štíhlá a můžu jíst co chci." Protože já to tak velmi často slýchám. "Proč cvičíš a jíš ta zdravá jídla, ty to nepotřebuješ." Jenže to pěkné tělo je výsledkem právě toho cvičení a toho zdravého jídla. Opravdu to nefunguje tak, že se jednoho rána vzbudíte a budete se moci bez následků vrátit ke koláčům a sušenkám. Inu můžete, ale za pár týdnů vám ten pohled do zrcadla radost neudělá. Všichni, včetně mě, kdož chtěli zhubnout, se každé ráno od té doby probouzí s pocitem boje a každý den děláme opakovaně ta správná rozhodnutí. Když řeknu, že si už nikdy nedáte makovec nebo zmrzlinový pohár, budu lhát. To víte, že si to budete moci dovolit. Ale za několik týdnů a měsíců nového životního stylu se na tyto pochutiny budete dívat jinak. Pravděpodobně vám stále budou uspokojovat vaše chuťové pohárky, ale váš vztah už bude k těmto věcem jiný. Budete vědět.
Zdravé stravování po svém?
Co je to vlastně zdravý životní styl? Pro mnohé nezasvěcené, kteří po změnách netouží a kteří se změn bojí, je to hlavně v jejich mysli "neskutečné trápení". Já jsem za celou dobu své změny životního stylu nezaznamenala, že bych se trápila. A víte proč? Udělala jsem si to po svém! Častokrát jsem na internetu koukala na vzorové jídelníčky a málem jsem se poblinkala z představy, že bych každé ráno MUSELA jíst ovesné vločky s mlékem, pohankové kaše a podobné věci. Komu to chutná, lépe pro něj. Mě však představa takového druhu jídelníčku nešla přes krk a ani tělo to nechtělo. Vzpíralo by se. Vím to. Takže mi nezbývalo, než si udělat zdravý životní styl po svém. A stejně tak - úplně stejně - by to mělo vypadat i u vás. Nikdy se nepodřizujte tomu, co vám nevyhovuje. Ale inspirujte se!!!
Vaše kamarádka zhubla, protože vynechala ze svého jídelníčku pečivo? Prima. Vy se ale nemusíte do konce života pečivu vyhýbat, inspirujte se ale představou, co by omezení pečiva s vámi mohlo udělat a na místo tří kousků za den si dopřejte jen jeden a náhradu za ty dva kousky dožeňte jiným typem jídla.
Vaše známá vynechala brambory, rýži a těstoviny. A zhubla. Jak dlouho tento stav ale pro ni bude trvat? Myslíte si opravdu, že si vaše tělo o takové věci časem neřekne? Zkuste se opět jen inspirovat myšlenkou, co s vámi udělá omezení těchto příloh. Možná nepotřebujete půlku talíře těstovin, ale stačila by čtvrtina a ta další čtvrtina by mohla hýřit barvami míchané zeleniny.
Aby člověk správně fungoval, potřebuje všechny makroživiny. Jak sacharidy, tak i bílkoviny a tuky. Obzvláště tuky byly ještě před pár lety velkým strašákem a my se jim hromadně vyhýbali. Začali jsme tak konzumovat více sacharidů a koukněte, jak to s lidstvem dopadlo. Je nutné si pamatovat, že za vaše kila nemůže ani jedna makroživina, ale nadměrná konzumace kalorií. Důležité je naučit se korigovat množství veškerých potravin, které jíme. Zpočátku vám rozum bude velet, abyste se (někdy až příliš) omezovali. Ano, vesměs je to správná cesta ono omezování, protože člověk opravdu musí snížit příjem jídla, aby se dál nekulatil. Ale pozor - často se právě ženy omezují až příliš a jejich nízkokalorické stravování má za příčinu zpomalení metabolismu a každý zpomalený metabolismus neumí tuky spalovat, ale ukládat, jelikož tuto situaci tělo vyhodnotí jako "blížící se nebezpečí možné hladovky" a začne si své dosavadní zásoby hýčkat. To, že takový přístup není zdravý, pomlčím. Ale především je jistým krokem k vašemu psychickému trápení. Ženy, jezte. Krásná těla se tvoří v kuchyni skrz jídlo, ne skrz hladovění. Slibte mi to. Nekonzumujte pouze zeleninu s domněním, že děláte správně. Zeleninou sice zaplácnete kvalitně žaludek, ale energetická hodnota je v tomto případě na tak nízké úrovni, že to na fungování těla nestačí. Nejezte zeleninu samotnou jako hlavní jídlo. Dopřejte tělu vše, co skutečně potřebuje a ono se vám bude den za dnem odvděčovat.
Co jíst?
Vaše kamarádka zhubla, protože vynechala ze svého jídelníčku pečivo? Prima. Vy se ale nemusíte do konce života pečivu vyhýbat, inspirujte se ale představou, co by omezení pečiva s vámi mohlo udělat a na místo tří kousků za den si dopřejte jen jeden a náhradu za ty dva kousky dožeňte jiným typem jídla.
Vaše známá vynechala brambory, rýži a těstoviny. A zhubla. Jak dlouho tento stav ale pro ni bude trvat? Myslíte si opravdu, že si vaše tělo o takové věci časem neřekne? Zkuste se opět jen inspirovat myšlenkou, co s vámi udělá omezení těchto příloh. Možná nepotřebujete půlku talíře těstovin, ale stačila by čtvrtina a ta další čtvrtina by mohla hýřit barvami míchané zeleniny.
Aby člověk správně fungoval, potřebuje všechny makroživiny. Jak sacharidy, tak i bílkoviny a tuky. Obzvláště tuky byly ještě před pár lety velkým strašákem a my se jim hromadně vyhýbali. Začali jsme tak konzumovat více sacharidů a koukněte, jak to s lidstvem dopadlo. Je nutné si pamatovat, že za vaše kila nemůže ani jedna makroživina, ale nadměrná konzumace kalorií. Důležité je naučit se korigovat množství veškerých potravin, které jíme. Zpočátku vám rozum bude velet, abyste se (někdy až příliš) omezovali. Ano, vesměs je to správná cesta ono omezování, protože člověk opravdu musí snížit příjem jídla, aby se dál nekulatil. Ale pozor - často se právě ženy omezují až příliš a jejich nízkokalorické stravování má za příčinu zpomalení metabolismu a každý zpomalený metabolismus neumí tuky spalovat, ale ukládat, jelikož tuto situaci tělo vyhodnotí jako "blížící se nebezpečí možné hladovky" a začne si své dosavadní zásoby hýčkat. To, že takový přístup není zdravý, pomlčím. Ale především je jistým krokem k vašemu psychickému trápení. Ženy, jezte. Krásná těla se tvoří v kuchyni skrz jídlo, ne skrz hladovění. Slibte mi to. Nekonzumujte pouze zeleninu s domněním, že děláte správně. Zeleninou sice zaplácnete kvalitně žaludek, ale energetická hodnota je v tomto případě na tak nízké úrovni, že to na fungování těla nestačí. Nejezte zeleninu samotnou jako hlavní jídlo. Dopřejte tělu vše, co skutečně potřebuje a ono se vám bude den za dnem odvděčovat.
Co jíst?
Častá otázka a já mám na ni tu nejprostší odpověď. Jezte vše, co vám dává příroda, ne továrna. Vařte si doma, připravujte si svou snídani, svůj oběd i večeři, jen tak skutečně poznáte, co za potraviny máte ve svém jídle a v globálním měřítku je to ta nejlepší škola, jak se naučit správně stravovat a cíleně se následně rozhodnout odmítat věci zpracované.
→ Bílé pečivo vyměňte za celozrnné, žitné, "večerní".
→ Místo sladkostí si dejte pár oříšků, jsou plné bílkovin
a tuků, které mají vysoký sytící efekt.
a tuků, které mají vysoký sytící efekt.
→ Zelenina a ovoce je samozřejmostí.
→ Nebojte se tvarohů a řeckých jogurtů. Nevybírejte
nízkotučné, ty nechte v regálu, ať se jim tam zkazí
a aby výrobci pochopili, že to mají přestat vyrábět.
nízkotučné, ty nechte v regálu, ať se jim tam zkazí
a aby výrobci pochopili, že to mají přestat vyrábět.
→ Smažte na menším množství oleje, než jste byli zvyklí.
Nejlépe snáší smažení řepkový a olivový olej. Kokosový
olej se skvěle hodí na vaření a pečení.
Nejlépe snáší smažení řepkový a olivový olej. Kokosový
olej se skvěle hodí na vaření a pečení.
→ Nekupujte hotové müsli, často je doslazováno cukrem
a nevhodnými sirupy. Udělejte si doma vlastní.
a nevhodnými sirupy. Udělejte si doma vlastní.
→ 90% všeho, co má nálepku "fitness", "light", "bez cukru",
je reklamní trik a do jídelníčku zpravidla nepatří.
je reklamní trik a do jídelníčku zpravidla nepatří.
A tím se vracíme k tomu, co jsem psala na začátku.
Jezte vše, co vám dává příroda, ne továrna.
Jezte vše, co vám dává příroda, ne továrna.
Pár pravidel v kostce
- vybírejte z celozrnného pečiva, má sice stejně kalorií jako běžné cereální pečivo, ale pro tělo má mnohem větší přínos.
- Mít hlad není zločin, ale lidská potřeba. Pokud vás hlad přemáhá ve stejnou dobu příliš často, určitě navyšte množství jídla, které hladu vždy předchází.
- pokud máte večer chutě, přes den jste dělali něco špatně. Tzn. špatná skladba jídla nebo jste jedli málo. Zkuste se rozpomenout, zda si nejste vědomi nějaké chyby a další den na ni zapracujte.
- často jste unavení, po cvičení vám bývá mdlo a třesete se? Zkuste se podívat do vašeho jídelníčku, zda tělu dáváte dostatek energie a zda obsahuje dostatek sacharidů. Pokud vám imponuje myšlenka "low-carb", neznamená to "no-carb". Na cvičení musíte mít sílu. A během týdne řádně regenerovat, odpočívat a spát.
- přestože je večer, najezte se. Tělo funguje i přes noc. Moderní výstřelek "po 17. hodině nejíst" je dvacet let za námi.
- je mylné si myslet, že drastickým omezením jídla donutíte tělo spalovat tuky. Je správné si myslet, že drastickým omezením jídla přicházíte o svalovou hmotu, kterou k hubnutí zásadně potřebujete!
- vaše tělo zhublo 2 kg tuků a získalo 2 kg svalů. Na váze to logicky ale nepůjde poznat. A vy to vzdáte. Nepoužívejte váhu jako indikátor vaše úspěšného hubnutí. Ale vždy porovnávací fotky a krejčovský metr. Pište si každý týden (třeba každou sobotu) ve stejnou dobu ráno na lačný žaludek vaše míry a foťte se.
- neničte tělo nonstop cvičením. Svaly nerostou při cvičení, ale ve dnech při odpočinku. Dvakrát týdně si dejte přestávku. Pokud vás bude vnitřně ničit představa, že nic neděláte, běžte ven na procházku. Vy dostanete to, co chcete - pohyb a aktivitu, svalům dopřejete prostor pro regeneraci.
- jezte méně, ale ne málo (v začátcích).
- pokud má někdo problém s tím, že jste začali cvičit a lépe se stravovat, není to problém váš.
Co to je mít se opravdu rád?
Jednou si mě jeden terapeut (opravdu báječný člověk, který dává školení po celé Evropě) zavolal před celou skupinku lidí na jednom sezení a ptal se mě, zda se mám ráda. Já samozřejmě odpověděla, že ano. A on se zeptal proč. A já řekla, že vím, co od sebe očekávat, sama sebe nemohu zklamat a jsem k sobě čestná a upřímná. A on se na mě podíval a řekl, že to je moc pěkné, ale co všechno dělám proto, abych si dokázala, že se mám ráda. Tak jsem zalovila v paměti, říkala jsem si, že chce slyšet asi něco jiného a po chvíli jsem vypotila proslov ve smyslu, že mám své koníčky, které mě naplňují a bla bla bla.. a on jen zakroutil hlavou, přišel blíž, levou rukou mne objal kolem ramen a před celou tou skupinou mi řekl: "Před chvíli jsi tady do sebe cpala nějaké svinstvo, co to bylo?" Ano, byl trochu od rány, ale jak jinak člověku říct, že se cpal jak dobytek koláčema, zapíjel to Mirindou a na to si šel pro tři chlebíčky? Já se zastyděla, neodpověděla jsem a šla se posadit. Dnes vím přesně, jakou odpověď chtěl slyšet na otázku, co dělám pro to, abych si dokázala, že se mám ráda. Je to péče o sebe a péče o tělo. Tohle je ta láska! Láska a úcta k sobě samé!
Je před vámi ohromně náročná a možná i dlouhá cesta, ale jakmile se s ní sžijete, pochopíte, že to není tak strašné. Jen začátky mají tu pachuť, že jsou nepřekonatelné. Slibuji, že již po pár dnech se budete cítit jako v novém těle, plní síly, odhodlání a naděje, že jdete správným směrem. Možná ještě nezhubnete ani kilo, ale pocitově si budete připadat nejméně o deset kilo lehčí. Nenechte si tyto prožitky nikdy nikým sebrat či znehodnotit.
K ♥
(aktualizováno z 25. února 2013)
všechny obrázky: pixabay.com
(aktualizováno z 25. února 2013)
všechny obrázky: pixabay.com
